Špatná genetika? Za tvou nadváhu může spíše složení nákupního košíku

Mnoho lidí se dívá do zrcadla a s povzdechem viní své předky. „Máme to v rodině,“ naříkají nad talířem s knedlíky. Je pravda, že genetika hraje v naší tělesné konstituci roli, ale v moderním světě často slouží spíše jako pohodlné alibi než jako skutečný rozsudek.

Pokud mají rodiče nadváhu, je statisticky pravděpodobné, že jejich děti budou mít podobnou postavu. Jenže tady narážíme na zásadní rozdíl mezi biologickou DNA a sociální dědičností. Pokud je u tebe doma pravidlem, že se po vydatném obědě snědí dvě kremrole a kousek čokoládového dortu, nemůžeš svou váhu svalovat na geny. Tvoje DNA ti totiž neříká: „Teď si dej něco sladkého.“ To dělají tvoje návyky. Chutě nejsou vytesány do kamene; můžeme je svým jídelníčkem a životním stylem sami přepsat.

Tvůj mozek žije v době kamenné, ale tělo je v 21. století

Klíčem k pochopení genetiky obezity je tzv. gen FTO, kterému se často přezdívá „gen pravěkého člověka“. V dobách lovců a sběračů byl tento gen evoluční výhrou. Naši předci střídali krátká období hojnosti s velmi dlouhými obdobími strádání. Ti, kteří měli gen FTO, dokázali z ulovené zvěře vytěžit maximum energie a efektivně ji uložit do tukových zásob na horší časy. Díky tomu přežili a my jsme jejich potomci.

Problém nastává dnes: Žijeme v době, kdy je jídla všude dostatek, je levné a vysoce kalorické. Náš „pravěký“ gen nás stále nutí jíst do zásoby, protože se podvědomě bojí, že zítra nic neulovíme. Z evoluční výhody se tak stal „zabiják“ moderní doby, který stojí za nadváhou a metabolickým syndromem.

Co říká věda? (Dobrá zpráva pro tebe)

Genetika sice ovlivňuje naši bazální metabolickou rychlost nebo pocit sytosti, ale rozhodně o nás nerozhoduje definitivně. Studie publikovaná v prestižním časopise British Medical Journal (BMJ) prokázala, že lidé s „rizikovou“ variantou genu FTO reagují na změnu stravy a cvičení stejně dobře jako ti, kteří tento gen nemají.

Další výzkumy potvrzují, že pravidelná fyzická aktivita dokáže vliv genu FTO oslabit až o 30 %. Jinými slovy: Genetika sice může naložit zbraň, ale životní styl je ten, kdo tiskne spoušť. Pohyb je lék, který doslova přeprogramuje vaši biologickou odezvu na jídlo.

Obezita jako nemoc: léčba, nebo jen nový byznys? Obojí.

Zatímco dříve se na nadváhu nahlíželo čistě jako na důsledek přejídání a lenosti, ale i jako na estetický problém, dnešní medicína mění rétoriku. Obezita je oficiálně uznána Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako nemoc. Stalo se tak již v roce 1997. Tento posun otevřel dveře moderním lékům jako Ozempic, Wegovy či Mounjaro, které ovlivňují receptory v mozku a potlačují pocit hladu.

Pro farmaceutické firmy se vytvořil obrovský nový trh a pro mnoho lidí jsou tyto léky skutečným vysvobozením. Má to však i svou stinnou stránku. Pilulka či injekce sice „vypne“ hlad, ale nenaučí tě nic o výživě, disciplíně ani vztahu k vlastnímu tělu. Snímá z jedince osobní odpovědnost. Pokud se člověk spolehne pouze na chemii a nezmění své návyky, zůstává uvězněn v pasti – jakmile lék vysadí, jeho „pravěký mozek“ se vrátí s ještě větší intenzitou.

Sociální past: Hospoda není fitness centrum

Dalším faktorem, který často přebíjí genetiku, je vaše sociální prostředí. Jsme průměrem pěti lidí, se kterými trávíme nejvíce času. Pokud vaše společenské vyžití spočívá v pravidelných večerech v restauracích či hospodách, bojujete s větrnými mlýny.

Alkohol (pivo, víno, tvrdý alkohol) jsou tekuté kalorie, které tělo neumí rozumně využít a okamžitě je ukládá. K tomu se přidává „hospodská strava“ – jídla, která mají k fitness jídelníčku daleko. Bývají extrémně slaná a tučná, což v kombinaci s alkoholem tvoří metabolickou katastrofu. V takovém prostředí jde veškerá snaha o hubnutí stranou, a opět to není vina genů, ale prostředí, které jste si zvolili.

Jak přelstít svůj genetický kód?

Pokud tělu dodáš dostatek bílkovin a vlákniny, hladina inzulínu zůstane stabilní a touha po sladké tečce po obědě přirozeně zeslábne. Silový trénink je v tomto ohledu tvým nejlepším spojencem. Svalová hmota je metabolicky nejaktivnější tkáň, kterou máš. Čím více jí máš, tím lépe tvé tělo nakládá s cukry a tuky – bez ohledu na to, co ti odkázali předci.

Závěr

Nehledej výmluvy v rodokmenu ani se nespoléhej na zázračné injekce jako na jedinou spásu. Tvoje geny určují startovní čáru, ale o cíli rozhoduješ ty. Aby tvůj „pravěký mozek“ přestal sabotovat vaši snahu o štíhlejší postavu, zaměř se na tyto čtyři pilíře:

• Převezmi kontrolu nad prostředím: Pokud víš, že v hospodě neodoláš pivu a nakládanému hermelínu, omez tyto návštěvy nebo si dopředu urči „bezpečné“ jídlo. Tvůj nákupní košík je tvoje první linie obrany – co si nekoupíš domů, to v deset večer nesníš.

• Bílkoviny jsou tvůj nejlepší přítel: Jsou to právě bílkoviny, které vysílají do mozku nejsilnější signál sytosti. Pokud jich máš v jídelníčku dostatek, gen FTO ztrácí svou moc, aby tě ovládl.

• Ber léky jako berličku, ne jako nohy: Pokud ti lékař předepsal moderní léky na hubnutí, využij „ticho v hlavě“, které vytvoří, k tomu, aby ses naučil/a jíst správně. Lék ti sice vypne hlad, ale svaly ti nevybuduje a disciplínu tě nenaučí.

• Budujte svaly, přepisujte biologii: Silový trénink je ten nejlepší „biohack“. Svalová hmota totiž mění tvůj metabolismus na efektivní spalovací motor. Čím více svalů máš, tím méně škod napáchá ta občasná kremrole nebo pivo.

Sečteno a podtrženo: Tvůj pravěký mozek sice touží po tucích a cukrech, protože chce, abys přežil/a dobu ledovou. Ty ale žiješ ve 21. století. K tomu, abys byl/a zdravý/á a silný/á, nepotřebuješ hromadit tukové zásoby, ale disciplínu v kuchyni a poctivý trénink v posilovně. Genetika je jen mapa, ale ty jsi řidič.

Autor: Jaroslav Polánský

Reference:

Livingstone K. M., et al., FTO genotype and weight loss: systematic review and meta-analysis of 9563 individual participant data from eight randomised controlled trials; British Medical Journal, 2016 Sep 20:354:i4707, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/27650503/